Tepelné přerušení je základní princip ve stavební fyzice a technicky navržená součást, jejímž úkolem je přerušit cestu tepelného toku skrz materiál s vysokou tepelnou vodivostí. Ve stavebnictví konkrétně řeší problém tepelných mostů, kdy prvky jako hliníkové nebo ocelové rámy, betonové desky či nosné konzoly vytvářejí zkrat, kterým teplo obchází izolační vrstvu, což vede ke značným tepelným ztrátám, kondenzaci, růstu plísní a nepohodlí uživatelů objektu. Tepelné přerušení samotné je úsek materiálu s nízkou tepelnou vodivostí, který je vložen mezi dvě vodivé části. V kontextu hliníkových otvorových výplní se typicky jedná o tuhý pruh skleněným vláknem vyztuženého polyamidu (PA66 GF25/30), který je mechanicky zakotven a někdy i spojen lepidlem uvnitř hliníkového profilu, čímž odděluje vnitřní a vnější části. Účinnost tepelného přerušení se hodnotí podle jeho tepelného odporu a jeho vlivu na celkovou hodnotu U a lineární tepelný tok (Psi-hodnotu) celé konstrukce. Funkční tepelné přerušení však musí také disponovat dostatečnou mechanickou pevností, aby přenášelo konstrukční zatížení (např. tlak větru a provozní síly) mezi oddělené vodivé části, odolávalo creepu za trvalého zatížení a zachovávalo své vlastnosti v širokém rozsahu teplot a po celou dobu životnosti budovy. Použití tepelných přerušení již není volitelnou nadstavbou, ale povinnou součástí návrhu energeticky úsporných budov, jak vyžadují stavební předpisy po celém světě, a je nezbytné pro získání certifikací ekologických staveb. Představuje klíčovou syntézu materiálového inženýrství a stavebního projektování, která zvyšuje výkon, trvanlivost a udržitelnost budov.