Konstrukční tepelný izolátor je vysokovýkonnou součástí, která je navržena tak, aby současně zajišťovala tepelnou izolaci a přenášela významné konstrukční zatížení mezi stavebními prvky, čímž efektivně odstraňuje tepelné mosty v nosných spojích. Na rozdíl od běžné izolace jsou tyto materiály navrženy tak, aby měly vysokou pevnost v tlaku, vysokou pevnost ve smyku a nízké dotvarování za trvalého zatížení, a to při zachování nízké tepelné vodivosti. Běžné aplikace zahrnují izolaci spojů mezi betonovými balkony a podlahovými deskami, ocelovými konzolovými nosníky a podepřením parapetů – což jsou typická místa významných tepelných ztrát a potenciálního orosení. Materiály jsou obvykle kompozitní polymery, přičemž běžnou volbou je polyamid (PA66) vyztužený vysokým podílem (např. 30–40 %) skleněných vláken, díky optimální rovnováze mechanických vlastností (pevnost v tlaku >100 MPa, pevnost ve smyku >40 MPa) a tepelného odporu (hodnota k ~0,3 W/m·K). Jiné systémy mohou využívat hustý skelně vyztužený polymerbeton nebo pokročilé epoxidové kompozity. Návrh zahrnuje pečlivou analýzu zatížení (stálé, užitné, větrné, seizmické) a tepelný výkon (hodnota Psi) pro výběr vhodného materiálu a jeho tloušťky. Montáž je kritická; materiál se přesně řeže a umisťuje do bednění před litím betonu, nebo se šroubuje mezi ocelové profily tak, aby bylo zajištěno plné uložení a nevznikaly bodové styky, které by mohly izolaci obejít. Použitím konstrukčního tepelného izolátoru zůstává obálka budovy nepřerušená, což vede ke vyšším teplotám vnitřních povrchů, snížení energetických ztrát, eliminaci rizika kondenzace a splnění požadavků energetických norem. Tato technologie je zásadní pro návrh vysokovýkonných konstrukcí s tepelným dělením, která umožňuje architektům a inženýrům vytvářet výrazné tvary, jako jsou konzolové balkony, aniž by byla narušena tepelná celistvost stavebního pláště.