Extrudéry pro plasty jsou základními stroji v nepřetržitém procesu, který přeměňuje surové termoplastické materiály na širokou škálu hotových nebo polotovarů s konstantním průřezem, jako jsou profily, trubky, desky a fólie. Základní princip spočívá v dávkování plastové pryskyřice, často ve formě pelet, z násypky do vyhřívaného válcového tělesa obsahujícího rotující šnek. Tento šnek plní tři klíčové funkce: dopravuje tuhý materiál vpřed, podrobuje jej intenzivnímu smykovému napětí a tlaku za účelem rovnoměrného roztavení a následně dávkuje homogenní taveninu stálým tlakem a objemem skrz tvarem určenou formu (dízu). Návrh šneku je rozhodující a je přizpůsoben konkrétnímu zpracovávanému polymeru; například šnek pro tvrdý PVC se výrazně liší od šneku optimalizovaného pro skleněným vláknem plněný polyamid 66 (PA66) kvůli rozdílům v dynamické viskozitě taveniny, citlivosti na smykové namáhání a tepelné stabilitě. Extrudéry se primárně dělí podle konfigurace šneku, přičemž jednošnekové extrudéry jsou nejrozšířenější díky své jednoduchosti a nízkým nákladům při úkolech jako je profilová extruze, zatímco dvoušnekové extrudéry (se souvrtulováním i protivrtulováním) nabízejí lepší míchání, odplyňování a stabilitu výstupu, což je činí nezbytnými pro směšování a zpracování tepelně citlivých nebo plněných materiálů. Mezi klíčové ukazatele výkonu extrudéru patří rychlost výstupu (kg/hod), stupeň rovnoměrnosti teploty taveniny a spotřeba energie. Za dízou musí být extrudát ochlazen, obvykle ve kalibrační vaně s vodou nebo pomocí vzduchových nožů, a poté tažen tažnou jednotkou, než je nakonec narezán nebo navinut. Celková stabilita celého systému, od konzistence dávkování surovin až po přesnost následných zařízení, určuje kvalitu konečného výrobku, což činí plastový extrudér sofistikovaným a nedílnou součástí moderního zpracování polymerů.