Tepelná izolace s tepelným mostem označuje konkrétně materiál a návrhovou metodiku použitou k vytvoření tepelné bariéry uvnitř jinak vysoce vodivé sestavy, zejména u kovových stavebních prvků, jako jsou okna, dveře a konstrukční spoje. Její hlavní funkcí je výrazně snížit tepelné mosty, jev, při kterém teplo snadno prochází vodivou cestou, což vede ke ztrátě energetické účinnosti a vzniku chladných míst. Tato izolace není hromadným výplňovým materiálem, ale strategicky umístěným, nepřetržitým prvkem s nízkou tepelnou vodivostí, který fyzicky odděluje vnitřní a vnější části kovového profilu. Nejběžnějšími a nejúčinnějšími materiály pro tento účel jsou tuhé, vysoce pevné polymery, zejména skleněným vláknem vyztužený polyamid (např. PA66 GF25/30), které nabízejí optimální kombinaci nízké hodnoty součinitele tepelné vodivosti (~0,3 W/m·K) a vysoké mechanické pevnosti, aby odolaly smykovým a tlakovým silám působícím od kovového pláště a konstrukčního zatížení. Výkon tepelné izolace s tepelným mostem se kvantifikuje pomocí součinitele prostupu tepla (Ψ-hodnota, Psi-hodnota), který měří lineární tepelné ztráty v místě spojení. Účinná tepelná izolace s tepelným mostem musí udržet své vlastnosti po desítky let, což vyžaduje vynikající odolnost proti dotvarování za trvalého zatížení, tepelným cyklům, degradaci UV zářením (pokud je vystavena) a absorpci vlhkosti. Výrobní proces, obvykle přesné tvarování extruzí následované technikou zalití a odstranění můstku u hliníkových oken, je rozhodující pro zajištění bezchybného a pevného spojení mezi izolací a kovem. Tento specializovaný druh izolace je základním pilířem vysokovýkonných stavebních obálek a přímo přispívá ke snížení nákladů na energii, zlepšení pohody uživatelů budov zvýšením teploty vnitřních povrchů, eliminaci kondenzace a splnění stále přísnějších mezinárodních energetických předpisů a standardů udržitelnosti pro tzv. zelené budovy.